Silněji, než jsem si dokázala představit, mě zasáhla smrt mé fenečky Giny.  Loučím se s ní ohlédnutím za našim společným životem, který byl krásný a dlouhý.  Cokoliv dělala, dělala ráda. Do toho, co ráda neměla, jsem jí nenutila.

Gina, fenečka Hovawarta se narodila 8. května 2008 v chovu paní chovatelky Lucie Kašové pod jménem Aronia z Ďáblova vrchu. Její máma byla Atyla Ostravské hvozdy, táta Persano Gasko Prim. Vybrali jsme si ji s Monikou o 14 dní později.

Domů jsme si Ginu dovezly koncem června. Timo ji nesl z počátku trochu nelibě.

Rychle ji ovšem přijal, ale nešetřil ji, proháněl ji a vychovával ve psích věcech, i když jsme si s Monikou chtěly myslet, že ji vychováváme my. První věc, kterou ji naučil, bylo vyhrabávání myší na louce. Nejpozději na podzim už Gina začala Timáka přerůstat a naháněla ona jeho.

Rostla jako z vody, tohle jsou fotky ze srpna téhož roku. Všimněte si té fotky kde kouká zpod gauče do objektivu s tou stolní hrou. Tahle chytrá a potutelná očka měla Gina až do konce svého života.

Listopad 2008

V zimě 2009 už se jí protáhnul čumáček, a vypadala tak, jak si ji pamatujeme z její dospělosti. Na jaře jsem jim postavila boudičku, oba ji prozkoumali, ale neocenili. Boudu naplno využila až Kiki.

O další rok později už bylo jasné, že už desetiletý Timo přestává Gine stačit, ani my dvě s Monikou, ani Timo jí už nezvládnul na procházkách dostatečně utahat. Naopak Gina mu začala vracet jeho terorizování z dob jejího dětství, a bez zábran jej proháněla a drtila jej až do vyčerpání.

A tak jsme se rozhodly jí opatřit kámošku, vzrůstem více odpovídající než Timo. Kiki z Hodolan. Gina byla ze štěňátka nadšená, starala se o ní a vychovávala ji. Náš plán vycházel. Timo se stal rozvážným vůdcem smečky a Gina s Kiki se jašily do sytosti.

A tak to šlo den za dnem, rok za rokem… Gina byla jako asi každý Hovawart hodně svoje, rodina pro ní byla sice velmi důležitá, ale byla velmi individualistická a žila bohatý vnitřní život. Celé dlouhé chvíle zaujatě pozorovala dobytek na pastvě. Milovala procházky, to je jasné. Hrozně ráda chodila se mnou na zahradu a hlídala mě při práci. Stejně tak milovala senoseč, její rituál chytání hrábí mě bude hodně chybět. Z lidí mimo rodinu měla hrozně ráda Martina, který ke mě chodíval každý týden na hodinu, a nosíval s sebou pach svého plavého havíka Darcyho. Vodívala jsem jí i na zkoušky Akvarteta, po pravdě, ty zrovna neoblibovala. Byla hodně fixovaná na domov.

Na návštěvách působila autisticky, měla už od malička problém s povrchy – třeba jiné kachličky, nebo parkety, hlavně ty leštěné, na ty nechtěla vkročit. Jednou, snad 2011, jsem si jí vzala na služební cestu do Beskyd, kde jsme měli ubytování na Pustevně. Gina dovnitř nevlezla, z těch lidí taky asi nebyla úplně nadšená, takže jsme se ještě v noci sebraly, a jely dom. Do auta neskákala sama, nechávala si urozeně pomáhat.

Někdy v roce 2016 přibyl do smečky Moničin pejsek Dido. I toho si velmi rychle osvojila a vytvořili spolu nadšený pár pojašenců. Měli ve zvyku se vždy po večeři jašit.

Stařeček Timo umřel v srpnu 2018, už v tom roce Gina přebrala vedení smečky.

Gina poprvé onemocněla v roce 2013, kdy začala mít bolesti zad a kloubů, ukázalo se, že kvůli infekci Borreliou. V zimě 2017 se jí zanítila děloha, byla tehdy poprvé na operaci, po které se ale rychle zotavila. Letos v zimě, v roce 2020, začala mít velké bolesti zad, našli jí srůsty na páteři. Jiný nález ale neměla. A dál se mnou chodívala denně na procházky, žila stále naplno, plná zvědavosti a ohleduplné lásky k nám, ke svému domovu, i ke svým rituálům.

V neděli 30. srpna po ranní procházce najednou nemohla popadnout dech, začala se dusit, lehla si do svého v zemi vyhrabaného dolíku, a rychle se zase zotavila. Ještě večer si ode mě po procházce a po večeři vyžebrala kousek pizzy. V noci se začala dusit opět, tentokrát už nebylo pochyb, že je to vážné. Volala jsem ve tři ráno pohotovost, ale bohužel, veterinární pohotovost byla zrušena. Ráno byla Gina zase zdánlivě v pořádku, i když utahaná a působila udiveně. Nabízené jídlo už nepřijala. Vzala jsem ji do auta, a jely jsme do Tišnova. V autě se začala dusit. Doktorky se ji pokusily stabilizovat, vyšetřily ji. Rentgen ukázal novotvary na plicích, rozsáhlé vzduchové kapsy a vodu. Rozhodly jsme se jí se smrtí pomoci. Gina ale zemřela přirozenou smrtí, ještě předtím, než začala působit první injekce.

Gina leží pohřbená na své milované louce, představuji si, že se už na ni prohání společně s Monikou i Timákem.